Kdysi mi kdosi řekl, že šíleně zlobím a že děti mi to vrátí. Nosím v sobě tu větu léta jako stigma. Je to prokletí, které si uvědomuji každým dnem, každým okamžikem. Slova se mi vracejí v podobě ozvěn a jitří mi duši. Možná se tomu někdo usmívá, ale jen proto, že nezná sílu slov, která zraňují. Přesto mám svoje zlatíčka, i když mě jenom trápí.

Jsem rád, když se lidé do objektivu mého fotoaparátu usmívají.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one