Pětašedesát let. Tři lidské generace. Tolik let uplynulo od krutých bojů na východní frontě, kdy se Němci po opojení z letní ofenzívy ve druhé polovině roku 1941 dostali až na Krym. Německé velení však nedostalo poloostrov, který znalci nazývají perlou Černomoří, zadarmo. Boje o Sevastopol připsaly do dějin Rudé armády zlatým písmem například jména hrdinů Panfilovovy divize, která bránila přístupové cesty k moři. Sevastopol byl sice po osmi měsících bojů evakuován, ale bitva o udržení tohoto strategického přístavu přece jen vešla do historie jako další z příkladů, kdy její hrdinové škrtli ze svého slovníku slovo ústup .

Milovické lesy a zbytky bývalého vojenského sídliště na Božím daru sice nemají moře, ale týmy, které se sešly na obou stranách fronty, si nikterak se svými historickými předlohami nezadaly.  Po spoustě nedávných diskusí na airsoftovém portálu kolem velení v době větších akcí bylo jasné, že se netlachalo jen tak do větru. Zejména velení německých jednotek prokázalo, že to s centralizovaným velením myslí smrtelně vážně. Roger vzal do rukou tlampač, aby ho bylo slyšet i za frontou, a honil vlastní do šturmu a přesvědčoval ruské střelce, aby složili zbraně. Rusové neposlouchali, vlastní ano, i když se stávali jeden za druhým potravou pro jejich samopaly.

 Ruské jednotky dokázaly vytěžit z výhodných střeleckých pozic uvnitř budov a díky odvážnému průzkumu první nápor Němců s přehledem zvládly. Lehce pršelo, občas sem tam bliklo sluníčko, ale chladno a vítr vanoucí od letiště německé jednotky neodradily od toho, aby se nevrhaly do bojů v dalších a dalších vlnách bez ohledu na nebezpečí, která jim připravila ruská pěchotní elita pod velením Hynka.

A pokud byla někomu zima, pizzerie v Milovicích se stala záchrannou brzdou. I když...málem mě tam přizabila obkládací dlaždice, která se uvolnila ze stěny a padla zrovna tam, kde jsem seděl malou chvilku předtím, než jsem se zvedl a šel si vypít šálek voňavého pressa s přáteli od Specnaz.

P1010004.JPG
P1010005.JPG
P1010012.JPG
P1010018.JPG
P1010020.JPG
P1010022.JPG
P1010026.JPG
P1010029.JPG
P1010033.JPG
P1010035.JPG
P1010037.JPG
P1010041.JPG
P1010042.JPG
P1010048.JPG
P1010049.JPG
P1010051.JPG
P1010053.JPG
P1010056.JPG
P1010057.JPG
P1010060.JPG
P1010063.JPG
P1010066.JPG
P1010069.JPG
P1010074.JPG
P1010075.JPG
P1010076.JPG
P1010077.JPG
10.03.2007 14:21:34
Sixkiller
Jsem rád, když se lidé do objektivu mého fotoaparátu usmívají.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one